Při použití testů černé skříňky není k dispozici přístup k programovému kódu. Software si lze v tomto případě představit jako černou skříňku, jejíž obsah (zdrojový kód) není zvenčí viditelný. Neznáme tedy, jak přesně systém pracuje s daty. Můžeme pouze sledovat, jaký výsledek získáme po vložení vstupních dat. Naopak u testů bílé skříňky máme zdrojový kód k dispozici. Známe tak vnitřní strukturu software. Lépe pak můžeme otestovat pokud možno všechny průchody zdrojovým kódem, zadání neočekávaných vstupních hodnot a další testy, které vycházejí z kontroly zdrojového kódu. Občas se setkáváme s kombinací obou kategorií, ta bývá nazývána jako testy šedé skříňky. V praxi se může jednat např. o situaci, kdy software testujeme přes jeho uživatelské rozhraní. Výsledky operací pak ověřujeme pomocí dotazů do databáze.
