Životní cyklus produktu

Životní cyklus produktu je časový interval od stanovení koncepce produktu po jeho vypořádání (likvidaci) [4]. Tvoří jej celkem šest etap. Tyto etapy jsou zobrazeny na obrázku 1. Níže jsou jednotlivá období stručně charakterizována, tak jak jsou definována v [5].

Životní cyklus produktu

Obrázek 1:      Etapy životního cyklu produktu dle [4]

Etapa koncepce a stanovení požadavků

V etapě koncepce a stanovení požadavků se provádí sběr požadavků na nový produkt a jejich následné zdokumentování. Během této etapy může být uskutečněn průzkum trhu. Vyhotovena je analýza koncepce a návrhu produktu. Připraví se specifikace požadavků na produkt. Jsou stanoveny cíle spolehlivosti pro následující etapu. Vytváří se základy spolehlivosti produktu. Rozhodnutí během tohoto období, mají největší dopad na finální produkt.

Etapa návrhu a vývoje

Během etapy návrhu a vývoje se vytváří podrobná dokumentace a samotný vývoj produktu. Provádí se technické práce na návrhu včetně činností týkajících se zajištění bezporuchovosti, udržovatelnosti a ochrany proti vlivům prostředí. Probíhá sestavení a analýza predikce spolehlivosti vycházející z použitých řešení. Je zhotoven prototyp. Pomocí zkoušek je ověřeno plnění stanovených cílů spolehlivosti.

Etapy výroby

Etapou výroby se nazývá období, kdy je zhotoven produkt na základě připravené dokumentace. Z pohledu spolehlivosti je velmi důležité dodržení všech parametrů stanovených v dokumentaci. Prováděny jsou schvalovací typové zkoušky (kvalifikační).

Etapa instalace

V etapě instalace je produkt instalován na místo svého provozu. Charakter této etapy je závislý na typu zákazníka a charakteru produktu. Produkt je uveden do zkušebního provozu. Integrovány jsou funkce pro zajištěnost údržby. Před finálním předáním musí být produkt otestován v reálném prostředí.

Etapa provozu a údržby

Etapa provozu a údržby je z časového hlediska nejdelším obdobím životního cyklu produktu. V této etapě je produkt využíván k zamýšlenému účelu. Je nutné zajistit technologii údržby a oprav. Provádí se školení obslužného personálu. Provozní spolehlivost je v této etapě ovlivněna určením optimálních intervalů pro provádění preventivní údržby. Konec užitečného života produktu nastává, je-li jeho provoz nehospodárný v důsledku zvýšených nákladů na zajištěnost údržby nebo vlivem jiných faktorů.

V etapě provozu a údržby se někdy vyskytuje sub-etapa modernizace. Zde lze zdokonalováním produktu zvýšit jeho kvalitu. Předtím je však nutné zhodnotit možné přínosy modernizace a jejich ostatní dopady (náklady apod.). Dále pak stanovit minimální hodnoty parametrů spolehlivosti pro nový (zdokonalený) produkt.

Etapa vypořádání (likvidace)

V poslední etapě životního cyklu je ukončeno používání produktu. Produkt je odstaven, fyzicky zlikvidován či demontován, záleží na jeho charakteru. Proběhne oficiální ukončení provozu. Je možné provést zkoušky a analýzy opotřebení, stanovit tak zbytkovou životnost. Tyto výsledky pak slouží ke zlepšení úrovně spolehlivosti nového produktu.

Výše zmíněné členění etap je možné použít i pro obecný životní cyklus software. Obsahuje všechny hlavní fáze a posloupnost tak, jak je využívána v praxi. Jednotlivé etapy obsahují různé procesy a činnosti, ty jsou však pro softwarový produkt specifické. Procesy a činnosti jednotlivých etap popisují modely životního cyklu software.

Spolehlivost během životního cyklu produktu

Dostatečná pozornost na spolehlivost musí být věnována po celou dobu životního cyklu produktu. Dle [6] během etapy návrhu a vývoje a také etapy výroby vzniká tzv. Inherentní spolehlivost, tj. Spolehlivost „vložená“ do objektu v průběhu jeho návrhu a výroby. Nezahrnuje zhoršující vlivy provozních podmínek, podmínek prostředí, způsobů údržby, lidského faktoru apod. Do etapy návrhu a vývoje spadá také tzv. odhadovaná (predikovaná) spolehlivost, tj. Spolehlivost, která je výsledkem výpočtů, analýz a prognóz spolehlivosti projektovaného objektu. Je tedy výsledkem použitých metod odhadu, vstupních informací o spolehlivosti prvků, použitého výpočtového modelu spolehlivosti systému, schopností a možností analytika provádějícího odhad apod. Správné stanovení metod pro zkoušení spolehlivosti má v této etapě zásadní dopad na pravděpodobnost bezporuchového provozu produktu.

V dalších etapách je nutný sběr a analýza dat o spolehlivosti. Údaje o spolehlivosti se získávají zkouškami bezporuchovosti. Získaná data musí být zpracována a vyhodnocena. Jen tak lze reagovat na vyvstalé problémy.

[4]   ČSN EN 60300-3. Management spolehlivosti. 2009.

[5]   YANG, Guangbin. Life cycle reliability engineering. John Wiley and Sons. 2007. 517 s. ISBN 0471715298

[6]   FUCHS, Pavel. Využití spolehlivosti v provozní praxi. Liberec: Technická univerzita v Liberci. 2002. 127 s.


Share on TwitterShare via email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *